Navigace

Obsah

 Hradec v dobách dávných dějin českých

Na vysoké a strmé ostrožně je doloženo již pravěké osídlení z doby 3000 až 2700 př. n. l. spojené s lidem kultury nálevkovitých pohárů. V letech 800 až 600 př. n. l. se zde nacházelo opevněné sídliště lidu popelnicových polí. V 8. stol. n. l. se tu usídlili Slované, kteří zde na ochranu důležité komunikace zbudovali hradisko. Některé historické prameny uvádějí, že se v Hradci nebo jeho blízkém okolí v r. 965 setkalo svatební poselstvo polského knížete Měška s Doubravkou, dcerou českého knížete Boleslava I. První historická zpráva o existenci pevného hradiska s vojenskou posádkou českého knížete pochází z roku 1060, kdy bylo pod jeho hradbami poraženo vojsko polského krále Boleslava II. Smělého. Rozsáhlé hradisko se postupně přeměnilo na románsko-gotický hrad Přemyslovců, který ve 13. stol. poskytl útočiště královně Kunhutě, vdově po českém králi Přemyslu Otakaru II., a byl svědkem jejího legendárního romantického vztahu se Závišem z Falkenštejna. V podhradí vznikla trhová osada (první písemná zmínka o ní se datuje k roku 1078), které udělil v roce 1481 městská práva a znak kníže Viktorin z Poděbrad. K městu bývala jako předměstí počítána od roku 1446 ves Podolí, rozkládající se na úpatí kopce. Hradci se nevyhnuly husitské války. Husité pod vedením Prokopa Holého se zde objevili v roce 1428, ale na hrad Hradec nezaútočili. Syn opavského vévody Václav II. se s nimi dohodl, a tak oddíly kališnického vojska odtáhly dále do Slezska. V roce 1431 ohrozili husité Hradec podruhé, ten se ale ubránil a husité jej nikdy nedobyli.

Novověký Hradec

Po roce 1528 dávali Hradec čeští panovníci do zástavy různým šlechticům. V roce 1584 prodal císař Rudolf II. zdejší panství Kašparovi, svobodnému pánu Pruskovskému z Pruskova, který započal se zásadní přestavbou dosavadního gotického hradu na pohodlný zámek. Za jeho vlastnictví se panství ustálilo ve své rozloze. Po Kašparově smrti převzal statky jeho bratr Jan Kryštof, který se jako věrný katolík odmítl připojit ke stavovskému povstání a byl zbaven svých úřadů i panství.

Za následující třicetileté války přecházel Hradec střídavě do rukou císařských a protestantských vojsk. Za dánského vpádu v letech 1626-1627 se zde razily falešné mince.

Za třicetileté války Hradec velmi utrpěl a jeho význam poklesl, stal se opět vesnicí. Městská práva byla Hradci obnovena až v roce 1702, téhož roku se ze správního hlediska oddělilo Podolí. Na začátku 18. stol. byl Hradec svědkem krvavého čarodějnického procesu.

V roce 1733 prodal Erdman Pruskovský hradecké panství Wolfangu Konradovi z Neffzernu. Za Neffzernů prožíval Hradec roky tzv. slezských válek mezi habsburskou monarchií a Pruskem. Význam hradecké obranné linie dosvědčuje návštěva císaře Josefa II., kterého doprovázel proslulý rakouský generál Laudon.

Lichnovští z Voštic na Hradci

Do historie zámku se nejvíce zapsal rod knížat Lichnovských, který hradecké panství zakoupil v roce 1778 a setrval zde až do prvních měsíců roku 1945. Zničující požár v roce 1796 se stal podnětem k základní empírové přestavbě, při které byl zrušen i celý opevňovací systém a zámek získal novou podobu, dnes označovanou jako Bílý zámek.  V držení hradeckého panství se vystřídalo osm knížat a hrabat Lichnovských v šesti generacích. Každý z nich byl individualitou mimořádného vzdělání, zájmů, schopností a vybraných styků. To ovlivnilo společensko-reprezentační postavení hradeckého zámku i spektrum a úroveň jeho sbírek. Vedle panovníků, hodnostářů evropských dvorů, politických a společenských celebrit, vědců a historiků umění hostil zdejší zámek také mnohé veličiny kulturního světa. Na počátku 19. století sem zavítali géniové hudby Ludvík van Beethoven, Nicolo Paganini a Ferenz Liszt. Byl zde i malíř Josef Mánes. Lichnovští udržovali přátelské vztahy s Wolfgangem Amadeem Mozartem a vědcem Alexandrem von Humboldtem. Na přelomu 19. a 20. století vystřídal „hudební Hradec“ „Hradec literární“. Hostem zde byla Cosima Wagnerová, žena Richarda Wagnera a dcera Ference Liszta, přijel sem dramatik a prozaik Gerhard Hauptmann, spisovatel a libretista Hugo von Hoffmannstahl, pacifista, esejista, dramatik a literární kritik Karl Kraus. Čilé písemné styky vedl rod Lichnovských s Reinerem Maria Rilkem, Markem Twainem, Pablem Picassem či Oskarem Kokoschkou. Ke konci 19. století siluetu zámku doplnily novogotické stavby tzv. Červeného zámku a Bílé věže.

Lichnovští přinesli do Hradce hospodářskou prosperitu. Zavedli zde chov ovcí, kterým dali práci tolika soukeníkům, že zde v roce 1780 vznikl soukenický cech. Panské zahrady na severním svahu mezi Hradcem a Podolím se na začátku 19. stol. zastavěly, a vznikla tak osada zvaná Ziegenburg – Kozí Hradec, dlouhá desetiletí samostatná.

Hradec v 19. a 20. století

19. století bylo ve znamení rozvoje průmyslu. Na levém břehu řeky byla postavena  přádelna, která později byla přestavěna na pilu, jež funguje dosud. Původní textilní manufakturu mezi Podolím a Brankou nahradily Branecké železárny. V podzámčí stály knížecí pivovar, několik mlýnů a panská pila. Další továrnu založil Carl Weisshuhn v nedalekých Žimrovicích – papírnu s více než 3 km dlouhým vodním náhonem. V roce 1905 přijel do Hradce poprvé vlak.

Ke konci 19. stol. a začátkem 20. stol. docházelo ke konfliktům mezi místními obyvateli české a německé národnosti. Němci si byli v menšině, ale ovládali obecní zastupitelstva Hradce i Podolí, měli v okolí silné hospodářské zázemí, ve škole byl na děti vyvíjen germanizační tlak. Češi se sdružovali v různých spolcích, například v Hospodářském spolku nebo v odboru Matice opavské (dnes odbor Matice slezské). Národnostní napětí vyvrcholilo krvavými střety 22.7.1906 při cvičení opavských Sokolů na Podolí, smutným výsledkem byla více než stovka raněných z obou táborů. Na místě cvičení si Češi zbudovali a v srpnu 1909 otevřeli Národní dům. V současné době je v něm umístěna knihovna a kino. Hradec pravidelně navštěvoval básník Petr Bezruč a věnoval mu své básně.

Hradci se nevyhnula ani 2. světová válka. Na počátku roku 1945 prošel městem „pochod smrti“ zbídačených sovětských válečných zajatců. Hradec byl osvobozen koncem dubna 1945. Po 2. světové válce došlo ke sloučení Hradce a Podolí. Hradec se pak uváděl s přídomkem „u Opavy“. V roce 1968 přijal původní název Hradec nad Moravicí a v roce 1971 byl opět povýšen na město. Prapor mu udělil v roce 1995 Parlament ČR.