Navigace

Obsah

Domoradovice - minulost, současnost a místopis

Domoradovice se rozkládají na východním svahu Vítkovské pahorkatiny. Střed vesnice se nachází v nadmořské výšce 460 metrů, nejvýše položené místo leží 486 metrů nad mořem. Domoradovice jsou jedinou obcí tohoto jména v České republice. Název byl asi odvozen od jména Domarad.

Z dějin

První písemná zpráva o Domoradovicích pochází z roku 1357, kdy je na listině opavského knížete Mikuláše II. zapsán jako svědek Mařek z Domoradovic, knížecí hradecký purkrabí. V 15. až 17. století se vystřídalo vícero majitelů vsi z řad nižší šlechty. V Domoradovicích stála tvrz, první zpráva o ní pochází z roku 1561, kdy Domoradovice vlastnili Pavlatové z Olšan. Z tvrze se nedochovaly žádné pozůstatky, nevíme ani, kde stála. Zanikla patrně za třicetileté války, nejpozději však krátce po roce 1667. Toho roku prodal Fridrich Jakwek z Krölkau ves i s poddanými za 6 000 tolarů majiteli panství Hradec Jiřímu Kryštofovi Pruskovskému z Pruskova. K hradeckému panství pak Domoradovice náležely až do zrušení poddanství roku 1848.

Za vlády otce Marie Terezie Karla VI. žilo ve vsi 24 držitelů poddanských usedlosti, mezi nimi i dědičný rychtář, mlynář a kovář. V roce 1781 byl zrušen a rozparcelován na čtyři větší a sedm menších usedlostí zdejší panský dvorec. Na tyto pozemky byli vrchností povoláni němečtí osadníci až z Osoblažska. K poněmčení vesnice však nedocházelo. Naopak, přistěhovalí osadníci, kteří tvořili asi třetinu obyvatel, se v pozdějších generacích postupně v novém prostředí počeštili. Ještě v roce 1880 se v obci hlásilo k německé obcovací řeči 69 lidí, v roce 1910 už nikdo! Tento jev – počeštění německé menšiny – byl před 1. světovou válkou na Opavsku zcela ojedinělý.

Na začátku 20. století byla postavena silnice ze Žimrovic do Melče. První spolek v Domoradovicích, „Čtenářsko-rolnickou besedu“, založil v roce 1898 kněz P. Josef Vícha, do 1. světové války následovaly sbor dobrovolných hasičů (1904), „Politická a hospodářská jednota“ (1904). „Spořitelní a záloženský spolek“ (1905), katolické „Sdružení venkovské omladiny“ (1907) a místní odbor Matice Opavské (1912). Za 1. světové války bylo povoláno do zbraně 67 mužů, z nichž čtrnáct padlo nebo zahynulo následkem válečných útrap. Jako legionáři bojovali za vznik samostatného československého státu v Rusku František Černín, Josef Křesťan a Josef Štencel a v Itálii Rudolf Vícha.

Záhy po nacistické okupaci prokázali občané Domoradovic v prosinci 1938 své vlastenecké cítění, a to během voleb, kdy se měli vyslovit, zda souhlasí s příslušností k říši. Nejprve se tajně domluvili na svorném bojkotování manipulovaných voleb, nakonec i po výhrůžkách hlasovalo 67 % lidí „Nein“. Odmítli také pomáhat při vyprošťování uvízlých vozidel německé armády projíždějících obcí před obsazováním Moravy v březnu 1939, za což je stihla odveta. Brzy přijeli vojáci a prohledávali všechny domy. Žádné hledané zbraně sice nenašli, zničili však obrazy Tomáše Garrigue Masaryka i československé vlajky. Německá okupace zapříčinila smrt tří mužů – František Wanke zemřel v Osvětimi, František Hanák na nucených pracích a Emanuel Kříž při osvobozování na následky zásahu střepinou granátu.

Protitotalitní smýšlení „Damadrovských“ se projevilo i po komunistickém převratu v roce 1948 při volbách, kdy občané odevzdali 49 % prázdných lístků, což byl druhý nejvyšší počet na Opavsku. Jednotné zemědělské družstvo se agitátorům KSČ podařilo ve vesnici založit po rozmanitých sankcích a nátlaku v září 1957. V rámci integrace byly k Domoradovicím v roce 1960 (uvádí se také rok 1963) připojeny nedaleké Filipovice a roku 1974 byly obě tyto vesnice sloučeny s Hradcem nad Moravicí. V osmdesátých letech 20. století bylo v Domoradovicích položeno vodovodní potrubí a postaveny čerpací stanice a nadzemní vodojem. Po Sametové revoluci bylo na dolním konci vesnice zřízeno travnaté hřiště (na místě bývalé skládky), zvané dnes „Marakaná“. Severovýchodně od Domoradovic byl postaven televizní převaděč.

Současnost

Na přelomu let 2010 a 2011 měly Domoradovice 216 obyvatel. Kulturní a společenský život je v této nevelké slezské dědině pozoruhodně široký. Stará se o něj především sbor místní dobrovolných hasičů pořádáním řady akcí – rok co rok se vždy o letních prázdninách do Domoradovic sjedou stovky motorkářů na sraz zvaný „DOMO-MOTO“, hasiči pořádají každým rokem též turnaj ve stolním tenise „PINEC-CUP“, mariášový turnaj „DOMO-ESO“, soutěž v „koštování“ domácí pálenky „DOMO-KOŠT“, v nedávné době se uskutečnilo též pět ročníků akce „DOMO-TRAK“, při níž byly v hlavní roli traktory a frézy, atd. V soutěžích v požárním sportu je velice úspěšný oddíl mladých hasičů, kteří si říkají „pumy“.

„Junák – Svaz skautů a skautek ČR, 2. oddíl Domoradovice“ poskytuje možnost smysluplného trávení volného času dětem a mládeži nejen z Domoradovic, ale i dalších míst opavského venkova. V Domoradovicích organizují skauti vždy na konci masopustu „vodění medvěda“.

V plesové sezóně snad není jediný týden, kdy by Kulturní dům v Domoradovicích nebyl dějištěm alespoň jednoho plesu. V letním období se na hřišti „Marakaná“ pravidelně odehrávají fotbalové zápasy, utkávají se například „ženatí“ se „svobodnými“.

Místní knihovna Domoradovice, která je pobočkou Městské knihovny Hradec nad Moravicí, se nachází v budově bývalé základní školy; nabízí kromě možnosti půjčení knih také přístup k internetu pro veřejnost. Prodejna potravin ani hostinec v současnosti ve vesnici nejsou.

Domoradovice spadají do Římskokatolické farnosti Melč. Bohoslužby jsou v místní kapli sv. Barbory slouženy jedenkrát týdně, mimoto se zde věřící scházejí také v předvečer pohřbu svého spoluobčana k pobožnosti za zemřelého s modlitbou růžence a v květnu k májovým pobožnostem.

Místopis

Kaple sv. Barbory

Kaple, která je zasvěcena sv. Barboře, byla postavena v roce 1845. Původně nesla cibulovitou věž, která však byla roku 1905 nahrazena věží jehlanovitou. Do roku 1944 visely ve věži dva zvony, Němci však ten větší z nich odvezli, a tak kaple dlouhou dobu měla pouze malý litinový zvon – umíráček. Teprve v roce 1999 byl z iniciativy místních zbožných občanů objednán nový zvon, jenž pak byl 26. srpna 2000 slavnostně vysvěcen, a posléze zavěšen do věže kaple.

 

Pomník padlým v 1. světové válce

Pomník čtrnácti padlým mužům z Domoradovic v 1. světové válce, jež stojí východně od kaple sv. Barbory, byl zbudován v roce 1930 zásluhou místního hasičského sboru. Postavila jej firma Alois Dubový z Opavy. Odhalení a svěcení pomníku probíhalo v neděli 20. července 1930.

 

Škola

Svou vlastní školu měly Domoradovice už od druhého desetiletí 19. století, a to na místě domu č. p. 6. Prvním učitelem byl vysloužilý voják z napoleonských válek Tomáš Petrovský. Nová školní budova byla postavena teprve v roce 1893 za učitele Jana Böhma (učil v obci dlouhých 37 let). V období po 2. světové válce počet žáků stále klesal, nakonec byla škola v Domoradovicích v roce 1974 zrušena. Po adaptaci budovy v ní fungovala od roku 1977 mateřská škola. Jednotřídní škola 1. až 4. ročníku byla obnovena v září 1995. Nicméně v roce 2003 byly základní i mateřská škola v Domoradovicích pro malý počet dětí uzavřeny. 

 

Kulturní dům

Zásluhou hospodářské konsolidace v Jednotném zemědělském družstvu Rovnost, sdružujícím zemědělce z Domoradovic, Filipovic a Žimrovic, jež se řadilo k nejlepším v okrese, byla v roce 1972 zahájena v Domoradovicích výstavba kulturního domu. V suterénu byly vybudovány garáže pro potřeby družstva, v boční části zřízeny kancelářské a provozní místnosti. Objekt byl již v následujícím roce stavební četou JZD dostavěn a 7. října 1973 otevřen. Sál s jevištěm a přísálí dodnes umožňují konat veřejné schůze, společenské plesy, divadelní představení a jiné kulturní akce.  

 

Hasičská zbrojnice

Hasičskou zbrojnici v horní části vesnice si postavil místní hasičský sbor v roce 1906, dva roky po svém založení, a hned do ní umístil svou čtyřkolovou dvouproudovou ruční stříkačku. Polovina budovy sloužila jako obecní šatlava, později pro ubytování nejchudších rodáků. Do dnešní podoby byla zbrojnice přestavěna v roce 1973.

 

Dům č. p. 30 – bývalá lesovna, pak hájenka

Do konce 2. světové války se v Domoradovicích nacházelo polesí lesní správy velkostatku knížat Lichnovských. Lesovna, nynější dům č. p. 30, v těch dobách předčila všechny ostatní domy v obci svým pečlivě udržovaným vzhledem a poměrně komfortním zařízením. V domě byly mj. i dvě kanceláře, kde polesný přijímal každé ráno k „raportu“ dva jemu podřízené hajné, z údolí Moravice a z Vendelína u Benkovic. Po poválečné reorganizaci lesní správy objekt sloužil jako hájenka.

Domoradovice Domoradovice - Kaple sv. BarboryDomoradovice - Kulturní důmDomo 1Domo2Domo3Domo4Domo5

Text Mgr. Martin Sosna, kronikář města, foto Břetislav Lazecký, Lenka Hanáková

Web obce: http://domoradovice.cz