Kníže Eduard Lichnovský (1789 - 1845)

Kníže Eduard Lichnovský (1789–1845) studoval na univerzitách v Göttingenu a Lipsku. Na svých statcích se výrazně zasloužil o rozvoj chovu ovcí – zejména jemnovlnných merin vyšlechtěných ze španělských plemen. Jejich chov rozšiřoval na Hanuši a ovce i vlnu úspěšně vyvážel do mnoha evropských zemí i do Austrálie, kde přispěly k založení proslulých stád. Od roku 1836 systematicky zveleboval zámecký park, včetně Mariánských luk a Hanuše, a budoval cesty i odpočinková místa. Většinu času však trávil ve Vídni, kde působil jako knihovník císařovny Marie Anny; jeho manželka byla dvorní dámou císařovny Karoliny Augusty. Pohyboval se v okruhu kancléře Metternicha, spisovatelů a učenců. Roku 1824 získal titul rakouského knížete a hraběte z Werdenbergu. Jeho životním dílem se staly rozsáhlé, vědecky pojaté „Dějiny rodu habsburského“, vydávané v letech 1836–1844.