Emilie Maria Gudrichová (1888-1970)

Narodila se v rodině učitele, poslance Slezského zemského sněmu a významného kulturního pracovníka Rudolfa Gudricha. Školní prostředí ovlivnilo její životní orientaci. Navštěvovala Měšťanskou školu v Opavě a vzdělání završila v roce 1917 maturitou na Státním učitelském ústavu ve Slezské Ostravě. Celý svůj život zasvětila pedagogické práci. První zaměstnání bylo místo pěstounky mateřské školy v Hradci n. Mor. – Podolí. Ve spolupráci s dětmi tamní utrakvistické obecné školy uspořádala v Hradci první české divadlo a zahájila jeho činnost hrou Dráteníček. Jako výborná varhanice vedla na novém působišti dětský pěvecký kroužek a také dala podnět k výstavbě hradeckého Národního domu. Později působila v obecné škole v Raduni, Kylešovicích a Opavě. Přednášela v odborných kurzech pro učitelky mateřských škol. 13 let redigovala „Časopis učitelek mateřských škol“. V r. 1925 byla jmenována odbornou inspektorkou mateřských škol Slezska a Ostravska. Napsala řadu knížek pro děti: „Básničky a říkánky pro mateřské a obecné školy“ (1929), šestidílné „Dětské radovánky“ (1931 – 38), „Vyprávěnky pro naše děti“ (1935). Psala také verše pro dospělé v různých časopisech, kalendářích, tiscích a vydala sbírky básní: „Slezsko mluví“ (1946), „Slezský humor“ (1964) a „Po našemu“ (1969), ve kterých uplatnila nářečí z Opavska. 

Matice slezská, pobočný spolek Hradec nad Moravicí na její památku vydala v r. 2003 výběr z veršů: „Slezsky Hradec".

Článek Hláska 2011