Navigace

Obsah

Bohučovice - minulost, současnost a místopis

Střed Bohučovic, jež jsou jedinou obcí tohoto jména v České republice, leží v nadmořské výšce 384 metrů. Původ názvu je v českém osobním mužském jménu Bohuč, což byla zdrobnělina od jména začínajícího na „Bohu“, například Bohumil nebo Bohuslav. Nelze vyloučit ani základ Bohuš, zde však není prokázána změna „š“ na „č“.

Z dějin

První písemná zmínka o Bohučovicích pochází z roku 1413, měly tehdy dědičné fojtství. Ve druhé polovině 16. století ve vsi žilo 16 poddaných držících usedlost, z nichž většina obhospodařovala půl lánu půdy. Fojt Jan Zloch, jenž se množstvím pozemků nelišil od jiných sedláků-pololáníků, byl jmenován vrchností, dědičné fojtství totiž vymřením fojtů připadlo vrchnosti a z jeho polností se stal panský dvůr. Za války o dědictví bavorské mezi Rakouskem a Pruskem měla pruská armáda na podzim 1778 v Bohučovicích a jejich okolí po určitou dobu svůj tábor. Díky místopisné topografii z pera Faustina Ense z roku 1836 víme, že Bohučovice se tehdy skládaly ze 48 chudých domů, žilo zde 248 katolických obyvatel a že děti měly školu přímo ve vesnici, ale vyučoval v ní učitel z Jakubčovic. Když v létě 1866 za prusko-rakouské války obsadil zdejší oblast oddíl pruského vojska, museli lidé z Bohučovic odvádět Prusům potraviny, seno a slámu pro koně. V Bohučovicích měla být jedna ze zastávek plánované železniční tratě z Opavy do Fulneku. Trať se dokonce počátkem sedmdesátých let 19. století začala budovat, a to právě také v okolí Bohučovic, ovšem nakonec postavena nebyla.

V roce 1892 vznikly v obci hospodářský spolek i sbor dobrovolných hasičů. Od konce 19. století se v Bohučovicích vyrábějí podomácku březová košťata, v naší oblasti zvaná „metly“. Když se budovala nová silnice z Podolí, byly při výkopech v roce 1909 nalezeny pravěké předměty z mladší doby bronzové.

V letech 1. světové války zahynulo na frontách 10 bohučovických mužů. Československými legionáři byli Antonín Dušek, který zahynul v roce 1919, a Stanislav Vojtěch. Sčítání lidu v roce 1930 zaznamenalo v Bohučovicích 76 domů a 471 lidí. V roce 1926 byla v obci založena katolická tělovýchovná organizace Československý Orel. Významnou osobností prvorepublikového dění v Bohučovicích byl učitel na místní škole František Svoboda. V roce 1925 založil Odbor Matice Opavské, zasloužil se též o zřízení mateřské školy a opatrovny a o postavení pomníku padlým, podílel se na prosazení elektrifikace obce. Elektrické žárovky poprvé v Bohučovicích zasvítily 23. června 1932.

Za 2. světové války pomáhali stateční bohučovičtí občané šesti sovětským zajatcům, kteří uprchli z Braneckých železáren. Vilém Groda a Antonín Binar byli za to v listopadu 1944 nacisty popraveni. Při osvobozování Bohučovic zahynulo 6 místních občanů a 16 sovětských vojáků.

Pokus založit jednotné zemědělské družstvo v roce 1953 ztroskotal, úspěšný byl až druhý pokus o čtyři roky později. Pro své zaměstnance zbudovalo družstvo začátkem sedmdesátých let obytný dům. V roce 1974 byly Bohučovice integrovány s Hradcem nad Moravicí. Západně od vesnice, u cesty do Hradce, fungovala od roku 1976 skládka odpadů, v devadesátých letech 20. století byla uzavřena a prostor rekultivován.

V letech 1991 až 1993 byly Bohučovice napojeny na veřejný vodovod z Hradce. V letech 2006 až 2008 se vybudovaly nové chodníky po obou stranách hlavní silnice, ta navíc dostala nový asfaltový koberec. Plynofikace vesnice proběhla teprve nedávno a nebyla úplná – do konce roku 2008 byla na plyn napojena zhruba polovina objektů.

Současnost

Na přelomu let 2010 a 2011 žilo v Bohučovicích 321 obyvatel. Kulturní dění ve vesnici není velké, přispívají k němu jen místní sbor dobrovolných hasičů a mateřská škola. V předjaří pořádají hasiči „vodění medvěda“ a maškarní bál, během roku pak také „Dětský den“ a „drakiádu“.

V kapli je sloužena bohoslužba jedenkrát ročně, vždy v červenci okolo svátku sv. Máří Magdalény, mimoto se v ní místní věřící scházejí k májovým pobožnostem a k pobožnosti za zemřelého spoluobčana v předvečer jeho pohřbu.

V centru vesnice funguje prodejna, která má otevřeno každý všední den i o sobotách. Problémem, zvláště s ohledem na děti a mládež, zůstává trvalá nemožnost využívat travnatého fotbalového hřiště v jihovýchodní části vesnice.

Místopis

Kaple sv. Máří Magdalény

Malá kaple stála v Bohučovicích od roku 1828. Nová se začala stavět v roce 1914, prací i finančně na ní přispěla řada místních občanů. Vysvěcena byla 9. listopadu 1915 P. Josefem Vyvlečkou z Olomouce. Je zasvěcena sv. Máří Magdaléně. U vchodu do kaple stojí kříž z roku 1877. Když se v roce 2008 opravovala věž kaple, byla v samém vrcholu pod železným křížem nalezena plechová schránka s dokumenty z doby stavby kaple roku 1914.

Památky na oběti světových válek

U vchodu do kaple sv. Maří Magdalény jsou umístěny pomník třinácti bohučovickým obětem 1. světové války, který byl slavnostně odhalen 11. června 1933, a žulová deska na paměť nacisty popravených Antonína Binara a Viléma Grody.

Kaplička na dolním konci vesnice

Ani nejstarší pamětníci nemohou již určit stáří zděné kapličky pod lípou na dolním konci vesnice u cesty do Hradce. Domnívají se, že byla postavena kolem roku 1850. V průběhu uplynulých více než sto padesáti let byla kaplička již čtyřikrát opravována. Před ní stojí žulový kříž.

Dům č. p. 45 – bývalá škola

Samostatnou školní budovu se rozhodla obec vybudovat v roce 1860. V listopadu 1927 bylo obci a místní školní radě nařízeno, aby byla otevřena druhá třída. Proto došlo roku 1929 k přestavbě stávající budovy, jež byla zvýšena o celé jedno patro. Škola v Bohučovicích byla zrušena v roce 1974, měla jen deset žáků. Posledním ředitelem byl Josef Skýpala. Roku 1981 byla budova adaptována na mateřskou školu. Ta v ní sídlí dodnes, jedná se o jedno z odloučených pracovišť MŠ Hradec nad Moravicí. Místnost v přízemi slouží i k pořádání veřejných akcí. Dvoupodlažní objekt nese č. p. 45 a patří spolu s kaplí k dominantám vesnice.

Hasičská zbrojnice

Hasičské skladiště si „bohučovský“ hasičský sbor postavil nedlouho po svém založení, nejpozději roku 1898, kdy měl čtyřkolovou ruční stříkačku. Za přechodu fronty 25. dubna 1945 byla zbrojnice silně poškozena. V osmdesátých a devadesátých letech 20. století budova chátrala. Její rekonstrukce byla provedena na náklady města roku 1998.

Budova prodejny potravin na návsi

V roce 1972 zahájila tehdy ještě samostatná obec výstavbu hasičské zbrojnice. Když byla po dvou letech hrubá stavba téměř dokončena, byl účel stavby změněn. Bylo rozhodnuto zřídit v budově prodejnu potravin a pohostinství. Občané na stavbě odpracovali tisíce brigádnických hodin. Budova byla kolaudována v listopadu 1976. Zatímco neprosperující pohostinství v prvním patře budovy bylo v roce 1993 uzavřeno, prodejna v přízemí funguje dodnes.

Samota „Vršák“

Malý hostinec Vršák, nacházející se nad Bohučovicemi u silnice mezi Opavou a Bílovcem, patřil podnikavému Františku Hynarovi z Bohučovic. Nejprve na tom místě prodával v dřevěné boudě pivo a sodovky. Když mu bouda v roce 1906 vyhořela, vybudoval tam zděnou chalupu, do níž se přestěhoval, a posléze získal hostinskou koncesi. V roce 1934 hostinec od Hynara koupil Štěpán Chmel. Za okupace se v něm scházela česká mládež z širokého okolí, tančila a zpívala. Dodnes se této samotě mezi zdejšími lidmi říká nejen „Vršák“, ale také „u Chmela“.

Kamenolom

V období ohrožení republiky, v roce 1936, se začal nad Bohučovicemi lámat kvalitní kámen na stavbu silnic a pohraničního opevnění. Poválečná těžba v kamenolomu, který se nachází v nadmořské výšce 492 m, byla jen málo efektivní. Změny nastaly až po roce 1962, kdy jej převzal podnik Silnice Ostrava. Kamenolom je v provozu i v současnosti, těžba je značně intenzivní. Je nesporné, že přírodní prostředí mezi Bohučovicemi a Jakubčovicemi bylo těžbou negativně poznamenáno a provozem kamenolomu trpí obyvatelé obou těchto slezských dědin, na druhou stranu díky kvalitnímu kameni z lomu vyrostly v našem kraji četné veřejné stavby či byly postaveny stovky kilometrů silnic a ulic. Trojici domů naproti hlavního vjezdu do kamenolomu se tradičně říká „Kocourkov“.

BohučoviceBohučoviceBohučoviceBohučovice BohučoviceBohučovice kamenolom

Text Mgr. Martin Sosna, kronikář města, foto Břetislav Lazecký