Hradec nad Moravicí - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Ohlédnutí do minulosti - Hradečtí puškaři a doklady jejich činnosti

V historii našeho města se skrývá nemálo kapitol, o kterých jsme ještě donedávna neměli ani tušení.

Studiem archivních pramenů, díky nálezům hmotných dokladů a často také díky náhodě se podaří poodhalit roušku minulosti a nakouknout do bohaté a nesmírně pestré historie města, které dnes obýváme. Tak je tomu i v případě historie hradeckých puškařů a několika málo dochovaných artefaktů z jejich produkce, které se dodnes nacházejí v zámeckých sbírkách.

Puškaři = zámečníci

Hradečtí puškaři byli de facto zámečníky a ti byli na Hradci sdruženi ve sdruženém cechu kovářů, kolářů, bednářů, nožířů a zámečníků. Zámečník jako takový byl zodpovědný za výrobu zámku a hlavně příslušné pušky. M.j. od slova zámečník pocházejí i všechny známé druhy zámků na puškách. Doutnákový zámek, kolečkový, křesadlový, perkusní zámek mají svůj název ne od toho že by na střelných zbraních něco zamykaly, ale nazývají se tak právě proto, že byly zámečníky – puškaři vyráběny.

Pravidla cechu

Cech (ze staroněmeckého Zeche = řád, pořádek) bylo sdružení příslušníků téhož či více typů podobných řemesel. Hlavním účelem každého cechu, a to i v hradeckém případě, byla ochrana práv příslušníků cechu na místním pravidelném trhu a výročních trzích. Cech hájil zájmy svých členů, dohlížel na kvalitu a cenu zboží, ale také například nedovoloval provozování příslušného řemesla ve městě někomu, kdo nebyl členem cechu. Cech tak de facto hájil monopolní postavení svých členů v příslušném městě.

Hradecký sdružený cech kovářů, kolářů, bednářů, nožířů a zámečníků

Hradecký sdružený cech kovářů, kolářů, bednářů, nožířů a zámečníků je poprvé připomínán poměrně pozdě - až roku 1661. Dne 4. září roku 1661 byl hradeckým řemeslníkům - cechmistry a mistry týchž řemesel z Hranic vystaven opis jejich starobylých práv a příslušných artikulí. Tyto artikule např. regulovaly počty tovaryšů a učedníků, práva a povinnosti mistrů. Zájemce o členství v cechu musel být např. vyučen u jiného člena cechu a musel také předložit tzv. „zachovací list“, který potvrzoval, že zájemce byl zplozen v řádně uzavřeném manželském svazku a byl pokřtěn. Zájemce pochopitelně také musel být měšťanem daného města = musel v městě vlastnit dům.

Foto: Cechovní truhlice sdruženého cechu kovářů, nožířů, stolařů a zámečníků sbírkový fond NPÚ Ostrava - Státní zámek Hradec nad Moravicí (foto Petr Havrlant)

Mistrovské zkoušky opravňující k přijetí do cechu

Příslušné artikuly z roku 1661 nařizovaly i řádné mistrovské zkoušky. Např. kováři na Hradci měli za úkol vykovat 4 podkovy a řádně je upevnit ke kopytům. Zároveň museli umět okovat nový vůz a vyrobit sekeru v přítomnosti mistrů. Kolář na Hradci se stal mistrem v případě zhotovení dobrého nového vozu a bednář poté co vyrobil pivní bečku se 6 obručemi, vanu a ševcovskou káď. Nožíř na Hradci musel naopak při mistrovské zkoušce předložit mistrům k posouzení m.j. 10 řeznických nožů a zámečník 2 nové zámky.

V souvislosti s mistrovskou zkouškou pro zámečníky na Hradci jsou poprvé zmiňovány v roce 1661 i specializované zámečnické profese související s výrobou pušek. Jednalo se o tzv. šiftaře (vyráběli pažby), puškaře (při mistrovské zkoušce museli vyrobit zámek na pušku s dvojím tažením, dvě hlavně a tzv. ručnikáře. Ručnikáři nemají nic společného s výrobou ručníků, ale jejich výsadou byla výroba pušek – ručnic.

Hradecký sdružený cech měl v roce 1733 celkem 14 mistrů. Těchto čtrnáct mistrů nebylo pouze místních, ale někteří pocházeli z jiných měst a byli do hradeckého cechu tzv. inkorporováni, resp. přijati. Kovářů bylo na Hradci a Podolí 6, bednářů 4, koláři 3 a doložen je i jeden zámečník. Tímto zámečníkem byl pravděpodobně Johann Dürrfeld z Hradce.

I přesto, že byl sdružený cech m.j. zámečníků na Hradci ustaven a vrchností (hrabaty Pruskovskými) povolen již ve 2. pol. 17. století o jménech, činnostech a výrobcích hradeckých zámečníků – puškařů se dozvídáme prostřednictvím torzovitých archivních pramenů jen velmi málo.

Teprve ve 20. letech 19. století je připomínám Georg Koll z Koemathu v Bavorsku a blíže neznámý puškař Hrtschek. Z jejich činnosti se do dnešních dnů dochovalo i několik originálních střelných zbraní.

Foto: Georg Koll – perkusní párová pistole č. 1 - 20. léta 19. století sbírkový fond NPÚ Ostrava - Státní zámek Hradec nad Moravicí , (foto Petr Havrlant)

Georg Koll dvorní puškař knížete Lichnovského

Historie puškařských mistrů zná dva puškaře jména Georg Koll. Velmi pravděpodobně jde o otce a syna. Výrobky rodiny Kollů se dochovaly ve sbírkách zámku Hradce nad Moravicí a ve sbírkách Vojenského historického ústavu v Praze. Samotný Georg Koll st. byl členem opavského cechu puškařů. Byl však činný nejen v Opavě, Těšíně, ale také ( a to nejdříve ) na hradeckém zámku, kde působil ve službách Eduarda Lichnovského (1789-1845) již od 20. let 19. století. Na jeho činnost se nám do dnešních dnů fyzicky dochovaly jedna terčová kulovnice a jedna z párových pistolí zn. č. 1.

Pistole ráže 10 mm má perkusní zámek a je signovaná G.Koll in Troppau. Hlaveň je umně gravírovaná a věrně imituje damascenskou ocel. Knížecí korunka na kování je patřičným dokladem komu byla zbraň určena. Pistole pochází z dvojice tzv. párových pistolí a je značena jako č. 1. Druhý identický párový kus se bohužel nedochoval . V žádném případě se nejedná o pistoli soubojovou. Dle tzv. Duelkodexů víme, že pistole určené pro souboje neměly mít hledí, spoušť nesměla být opatřena napínáčkem pro jemnější spouštění a hlavně měly mít hladký a ne drážkovaný vývrt hlavně. Všechna tato nařízení dochovaná pistole z majetku knížete Lichnovského de facto porušuje. Z výše uvedeného vyplývá, že pistole vyrobené Georgem Kollem st. byly pro knížete Lichnovského vyrobeny ne pro případné souboje, nýbrž pro méně romantickou, ale v té době velmi oblíbenou sportovní střelbu.

K tomuto účelu byla ostatně vyrobena i další dochovaná zbraň - terčová kulovnice s perkusním zámkem z dílny Georga Kolla. Jak nám napovídá signatura (značka) na zámkové desce GEO:KOLL SCH: GRÄZ byla vyrobena přímo na hradeckém zámku, kde Georg Koll působil předtím, než se odstěhoval do Opavy. Kulovnice má ráži 15 mm pažba je upravena pro terčovou střelbu.

Foto: Detail signatury G. Kolla st. na zámkové desce perkusní párové pistole (foto Petr Havrlant)

Je velmi pravděpodobné, že z obou zbraní bylo stříleno na loukách pod Bílým zámkem v prostoru zvaném „Jízdárna“. K tomuto účelu zde byla v I. pol. 19. století zřízena jednoduchá zastřešená dřevěná střelnice hojně využívaná knížaty Lichnovskými a jejich hosty, kteří zde jistě rádi trávili svůj volný čas.

Sportovní střelba v tomto období byla nejen v aristokratických kruzích prostředkem k získávání prestiže, ale také určitou formou kultivovaného trávení volného času. Nejinak tomu zřejmě bylo na hradeckém zámku. „Bratrstvo sv. Huberta ve slezské zemi“, založené roku 1851 Robertem Lichnovským na Hradci je toho dokladem. Jen v letech 1851-1857 se v zámecké střelnici na Jízdárně konalo na 32 slavností ve sportovní střelbě…

Hradecký puškař Hrtschek

Druhým, ale zároveň posledním známým puškařem působícím na Hradci, na kterého se nám dochoval i hmotný doklad, je nám blíže neznámý puškař Hrtschek. Terčová kulovnice z jeho rukou je typickým příkladem tzv. transformace (přestavby) střelné zbraně, ke kterým velmi často docházelo po celé 19. století.

Každá zbraň má svoji historii. Zbraň se používala, opravovala a často i přestavovala na modernější systém, který usnadnil samotnou obsluhu střelné zbraně. Někdy se pro přestavbu na nový systém použila jen nejcennější a nejkvalitnější součást „staré“ zbraně – hlaveň. Stávalo se tak zvláště tehdy, pocházela-li hlaveň od proslulého puškařského mistra. Typickým příkladem takovéhoto postupu je i hradecká terčová kulovnice, jejíž transformaci provedl již zmíněný puškař Hrtschek.

Terčová kulovnice byla celá vyrobena samotným Hrstchkem včetně perkusního zámku, na kterém je uvedena i jeho signatura. Puškař Hrtschek však při sestrojování zbraně, zřejmě dle pokynu zadavatele, využil starší signovanou mistrovskou hlaveň známého a uznávaného vídeňského mistra Caspara Zellnera (1661-1745) z počátku 18. století.

Caspar Zellner se vyučil na konci 17. století v Salcburku a puškařským mistrem ve Vídni se stal v roce 1695. V letech 1695 – 1730 pak následně pracoval pro habsburský císařský dvůr, a to pro císaře Josefa I. (1678-1711) a následně pro jeho bratra Karla VI. (1685-1740) – otce Marie Terezie. V císařské zbrojnici ve Vídni se dodnes nachází na 95 mistrovských kusů z jeho tvorby.

Hlavní z jeho rukou je i dodnes opatřena dochovaná terčovnice a také další zbraně uložené ve sbírkách hradeckého zámku.

Transformovaná terčovnice s mistrovským signovaným perkusním zámkem je také jedinou dochovanou autorskou zbraní puškaře Hrtschka – působícího na Hradci.

Foto: Detail signatury puškaře Hrtschka na zámkové desce perkusní terčovnice (foto Petr Havrlant)

 

Datum vložení: 9. 9. 2011 0:00
Datum poslední aktualizace: 6. 2. 2022 21:18