Ohlédnutí do minulosti - Bývalý dvůr Hanuša

Provoz dvora řídil správce nebo šafář a na každém žilo vždy několik rodin ovčáků a další čeledi. Proto je také jednou z nejstarších zmínek o dvoře Hanuša zápis v hradecké matrice narození z roku 1722. Dvůr byl tedy pravděpodobně založen někdy na počátku 18. století a zanikl někdy v druhé polovině 19. století. Prudkého rozvoje se zdejší hospodářství dočkalo po zakoupení panství Janem Karlem Lichnovským v roce 1778. Lichnovští na svých panstvích zdokonalili chov ovcí. Výrazných úspěchů dosáhli importem španělského plemene merino, které ve zdejším chovu dosáhlo díky vědecky řízenému šlechtění a příznivým klimatickým podmínkám mimořádné kvality vlny. Brzy se tento slezský typ merina z chovu knížete Lichnovského stal uznávaným pojmem mezi chovateli ovcí doslova po celém světě. 

V době kongresu Svaté aliance v Opavě v roce 1820 se o zdejší chov údajně zajímal sám ruský car Alexandr I. Mezi lety 1830 a 1860 zakoupilo místní berany a ovce několik australských farmářů a položili tím základy úspěšného chovu tohoto plemene v Austrálii. Již v té době psal australský tisk o „proslulém stádu knížete Lichnovského“. Genetické kořeny v tomto slezském stádu měly i ovce v té době dovezené do Argentiny, USA a mnoha evropských zemí. Stádo Lichnovských na Hradci čítalo tehdy na 1200 kusů a velké zisky majitelům plynuly především z prodeje plemenných kusů, které se prodávaly na aukcích a ceny dosahovaly rekordních částek. 

 

S chovem ovcí souvisel i život okolních obcí. Mezi robotní povinnosti obyvatel patřilo do roku 1848 i stříhání panských ovcí. Na druhou stranu znamenal chov ovcí velký rozvoj pro soukenictví a přadláctví. V obcích Podolí a Hradec vynikl soukenický cech a již v roce 1800 zde pracovalo 44 soukeníků. V roce 1838 byla v Brance otevřena přádelna, která již o deset let později vyráběla na dvaceti stavech na 700 centů vlněné příze ročně. Další menší textilní manufaktura pracovala na Stránce.

Období prosperity však nemělo dlouhého trvání. Díky nerozvážnému hospodaření knížete Eduarda Lichnovského, které přivedlo rodinné majetky až ke konkurzu, začaly zřejmě i náklady na chov převyšovat výnosy, což vedlo k postupnému zániku chovů ovcí ve dvoře Hanuša a později i k zániku samotného dvora jako takového. Většina pastvin byla zalesněna a od konce 19. stol. již nejsou o fungování dvora známy žádné zprávy. 

 

Do dnešních dnů se po kdysi důležitém hospodářství dochovaly jen zbytky základů některých staveb a pozůstatky studny roubené kamením. Studna byla prakticky až po horní okraj zanesena kamením, listím a větvemi. V roce 2011 započal místní odbor Matice slezské v Hradci nad Moravicí se záchrannými pracemi, jejichž cílem je zachování této poslední připomínky dvora. V průběhu roku 2012 bylo provedeno zpevnění horního okraje studny, vyčištění do hloubky 3 m a zastřešení dřevěným přístřeškem s informační tabulkou. 

 

Matice slezská, místní odbor Hradec nad Moravicí

Ing. Marek Wolf