Navigace

Obsah

Bývalý dvůr Hanuša

Typ: ostatní
Dvůr na vrchu Hanuše (německy Hanuscha Hof) nazývaný také Horní dvůr.

 

Hospodářským zázemím hradeckého panství bylo mimo jiné několik panských dvorů, které zajišťovaly zásobování hradu (zámku) a také přinášely majitelům zisk ze svého hospodaření. Nejstarším a nejvýznamnějším hospodářským dvorem byl nejspíše Dolní dvůr (nyní objekty bývalého zemědělského družstva v Brance) písemně doložený již ve 14. století. Mezi další významnější hospodářství patřil dvůr na místě dnešní osady Lipina, dodnes částečně zachovalý dvůr Stránka pod hradeckým zámkem a dvůr na vrchu Hanuše (německy Hanuscha Hof) nazývaný také Horní dvůr. 
Dvůr Hanuša zakreslen jako malé sídlo na Wieland_Schubartově mapě Opavska z r. 1736Provoz dvora řídil správce nebo šafář a na každém žilo vždy několik rodin ovčáků a další čeledi. Proto je také jednou z nejstarších zmínek o dvoře Hanuša zápis v hradecké matrice narození z roku 1722. Dvůr byl tedy pravděpodobně založen někdy na počátku 18. století a zanikl někdy v druhé polovině 19. století. Prudkého rozvoje se zdejší hospodářství dočkalo po zakoupení panství Janem Karlem Lichnovským v roce 1778. Lichnovští na svých panstvích zdokonalili chov ovcí. Výrazných úspěchů dosáhli importem španělského plemene merino, které ve zdejším chovu dosáhlo díky vědecky řízenému šlechtění a příznivým klimatickým podmínkám mimořádné kvality vlny. Brzy se tento slezský typ merina z chovu knížete Lichnovského stal uznávaným pojmem mezi chovateli ovcí doslova po celém světě. 
Dvůr Hanuša na mapě sekce 23 prvního vojenského mapování z roku 1780V době kongresu Svaté aliance v Opavě v roce 1820 se o zdejší chov údajně zajímal sám ruský car Alexandr I. Mezi lety 1830 a 1860 zakoupilo místní berany a ovce několik australských farmářů a položili tím základy úspěšného chovu tohoto plemene v Austrálii. Již v té době psal australský tisk o „proslulém stádu knížete Lichnovského“. Genetické kořeny v tomto slezském stádu měly i ovce v té době dovezené do Argentiny, USA a mnoha evropských zemí. Stádo Lichnovských na Hradci čítalo tehdy na 1200 kusů a velké zisky majitelům plynuly především z prodeje plemenných kusů, které se prodávaly na aukcích a ceny dosahovaly rekordních částek. 
 
S chovem ovcí souvisel i život okolních obcí. Mezi robotní povinnosti obyvatel patřilo do roku 1848 i stříhání panských ovcí. Na druhou stranu znamenal chov ovcí velký rozvoj pro soukenictví a přádláctví. V obcích Podolí a Hradec vynikl soukenický cech a již v roce 1800 zde pracovalo 44 soukeníků. V roce 1838 byla v Brance otevřena přádelna, která již o deset let později vyráběla na dvaceti stavech na 700 centů vlněné příze ročně. Další menší textilní manufaktura pracovala na Stránce.
Dvůr Hanuša na snímku mapy stabilního katastru z roku 1836Období prosperity však nemělo dlouhého trvání. Díky nerozvážnému hospodaření knížete Eduarda Lichnovského, které přivedlo rodinné majetky až ke konkurzu, začaly zřejmě i náklady na chov převyšovat výnosy, což vedlo k postupnému zániku chovů ovcí ve dvoře Hanuša a později i k zániku samotného dvora jako takového. Většina pastvin byla zalesněna a od konce 19. stol. již nejsou o fungování dvora známy žádné zprávy. 
Do dnešních dnů se po kdysi důležitém hospodářství dochovaly jen zbytky základů některých staveb a pozůstatky studny roubené kamením. Studna byla prakticky až po horní okraj zanesena kamením, listím a větvemi. V roce 2011 započal místní odbor Matice slezské v Hradci nad Moravicí se záchrannými pracemi, jejichž cílem je zachování této poslední připomínky dvora. V průběhu roku 2012 bylo provedeno zpevnění horního okraje studny, vyčištění do hloubky 3 m a zastřešení dřevěným přístřeškem s informační tabulkou. Studna-stav v roce 2011
 

Matice slezská, místní odbor Hradec nad Moravicí
ing. Marek Wolf
 
 
 
    
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 


Vytvořeno: 7. 11. 2012
Poslední aktualizace: 7. 11. 2012 00:00
Autor: Markéta Beyerová